Co všechno si bereme z příběhů druhých?
Někdy nás nejvíc osloví pohádka, která vůbec není pohádkou. Film Sbohem, Kryštůfku Robine mi připomněl, jak důležité je vidět člověka za příběhem. Naslouchat, vnímat jeho hranice a nezapomínat, že každý z nás si zaslouží žít svůj vlastní život, ne jen naplňovat očekávání druhých.
Nedávno jsem viděla životopisný film „Sbohem, Kryštůfku Robine“, který mi přišel aktuální i pro dnešní dobu.
Ten film se mě dotkl víc, než jsem čekala. Nejen příběhem o vzniku Medvídka Pú, ale především tím, jak velkou roli v něm sehrál malý chlapec – syn autora.
A jak tenká hranice může být mezi inspirací… a nevědomým „využitím“.
Kolikrát se v životě opíráme o druhé?
Kolikrát si ani neuvědomíme, že si z nich bereme víc, než skutečně dáváme?
A kolikrát to děláme s těmi nejbližšími – v dobré víře, ale bez plného vědomí dopadu?
Tenhle film mi připomněl důležitá témata, která otevírám i v koučinku:
-umění vnímat hranice – své i těch druhých
-schopnost zastavit se a podívat se na vztahy vědomě
-odvahu nedělat věci „jen proto, že můžeme“
Každý z nás má svůj vlastní příběh. A každý si zaslouží být jeho autorem.
Možná je to výzva k zamyšlení:
Kde ve svém životě opravdu naslouchám… a kde jen beru inspiraci, aniž bych se ohlédla?
A co bych dnes mohla udělat jinak – s větší citlivostí a respektem?
Pokud tě tohle téma oslovuje, ráda ho s tebou otevřu i v bezpečném prostoru koučinku.
Viděli jste film a jak jste ho vnímali?